KLÍČ KE SPOKOJENOSTI A ŠTĚSTÍ

Znáte ten pocit, kdy se na sebe díváte do zrcadla a říkáte si, tak tohle má do dokonalosti daleko? A co s tím budu dělat?
Když umělec vytvoří své dílo, obraz, sochu nebo plastiku, tak je jeho výtvor dokončený v celé své šíři. Je takový, jaký má být, je dokonalý. Nic víc, nic míň. Je to výtvor jediný na celém světě, není nic stejného.
Ve své originalitě se jedná o jedinečné dílo.

Nemůžete říci, že je dílo nedokonalé, protože ono je takové jaké má být a jaké je.
Z pohledu autora je dokonalé. A to je jediná pravda.

Když připustíme, že příroda je autor (to jediné si musíme dovolit) a my jsme jejími výtvory, pak jsme jednoznačně originály. Jsme něco, co tady nikdy v takové podobě nebylo, není a nikdy nebude.Jsme dokonalí.
Na obraze od Picassa taky neřekneme, ten obraz by byl dokonalý, kdyby měl více zaoblené křivky a měl modřejší barvy. To by bylo absurdní, obraz je přece jedinečný takový, jaký je.
A tak je to i s námi lidmi. Každý jsme dokonalý originál. Tak nás příroda stvořila a současně jsme se zformovali v průběhu dospívání díky jedinečnému genetickému materiálu a díky jedinečným životním podmínkám, ve kterých jsme vyrůstali. Máme jedinečnou podobu, jedinečné tělo, jedinečné vlastnosti jak fyzické, tak psychické.

V souhrnu jsme naprostý originál, který tady nikdy nebyl a nikdy již nebude. Jsme originál teď a tady a nikdy víc. Jsme dokonalí, takoví jací jsme.

Naše hodnotové systémy nám určují jakýsi imaginární vzor, jak by měl člověk vypadat a jaký by měl být. Jsou jiné v každé době, zemi, každé komunitě, určují je mnohdy média, instituce, známé osobnosti, pedagogové i rodiče. Používáním těchto systémů docházíme k myšlence o vlastní nedokonalosti. Pro někoho je velká žena nedokonalá, pro někoho je velká žena dokonalá. Pro někoho je tlustá žena nedokonalá, pro afrického křováka je tlustá žena dokonalá. Pro někoho je dokonalá blondýna, pro někoho je dokonalá černovláska. A tak bychom mohli pojmenovat jednotlivé proporce těla a jednotlivé vlastnosti a pro někoho by byli dokonalé a pro někoho nedokonalé.

Z toho jasně vyplývá iluze dokonalosti či nedokonalosti podle úhlu pohledu přes náš hodnotový systém. Jiný má střeoevropan, jiný afričan, jiný eskymák …

Nemůžeme nic označit za nedokonalé, protože pro někoho jiného to dokonalé je! Představa dokonalosti je jen iluze mysli, která vzniká v okamžiku, kdy začneme posuzovat a hodnotit.
Jediná pravda je, že jsme všichni dokonalí.

Pokud přijmeme pravdu, přijmeme sebe takové, jací jsme, přijmeme i to, že jsme všichni dokonalí. To je klíč ke spokojenosti a štěstí.